Autem nebo pěšky?

03.04.2018

Pěšky. Jistěže pěšky, a to bez ohledu na to, co říkají zelení, co říkají dopravci a majitelé aut. Také jsem byla taková, že jsem klidně každé ráno nastoupila do auta, abych byla za 4 minuty v práci. Ale tomu už je konec, protože to, co jsem zažila dnes na silnicích našeho města, mě varovalo a s nostalgií jsem vzpomínala na jízdu jakéhosi vozíku taženého koněm, na kterém se vyváželi návštěvníci jednoho z našich oblíbených parků a přehlíželi volné plochy areálu, neboť byla zima a skoro nikdo tam nebyl. To bylo dva dny nazpět. Dnes je oproti tomu teplo a plno a nepřehledno a nikde žádný kůň, pouze auta, řidiči, nefunkční semafory, cyklisté s povolením jízdy opačným směrem v jednosměrce, policisté řídící dopravu na křižovatce stylem, že když blikne zelená na semaforu, ukáží řidičům, aby jeli. No prostě hrůza. A já jsem byla šťastná, když jsem se z tohoto kolotoče vymotala, zaparkovala a rozhodla se, že takto tedy ne. V podstatě to začalo už ráno, kdy jsem před sedmou vyjela a najednou zákazová značka a u toho označení slepá ulice na místě, kde jsem to nečekala, a tak jsem ještě kousek něvěřícně pokračovala, a když už jsem se nemohla ani vytočit ani otočit, projela jsem celou cestu, neboť ji ještě nestačili zaslepit. Mé 4 minuty byly vyplněny rutinou. Ty kolegyně, které přijely do práce po mně, už to tak dobře neviděly a začaly se vykládat řeči, jak je to hrozné. A víte co? Ty řeči byly pravdivé, přestože informace ještě nebyly úplné. Ze školy jsem tedy nevyjela oblíbeným směrem na hlavní, ale pěkně na vedlejší, která na tu hlavní navazuje semafory. To jsem si dala. Zařadila jsem se do štrůdlu a pozorovala, jak v dálce na mě i ostatní ve frontě bliká pouze oranžová, ke které jsem se připlazovala jako šnek. Díky brýlím jsem zaregistrovala, že jestli auto vyjede, záleží pouze na řidiči jedoucím zleva a na řidiči jedoucím prostředkem, kterému ten levý ještě musel dát přednost. Těžko vysvětlitelné, ale musím napsat, že všichni účastníci silničního provozu byli ohleduplní, chvílemi se zipovalo a kolona se posouvala do středu města, aby se  tam znovu rozvětvovala, či přibírala nová auta z vedlejších ulic. A tak jsem se dostala na třetí světla, která konečně fungovala a navíc mezi nimi pan policista řidičům ukazoval, kterým směrem svítí zelená, asi kdyby byl někdo barvoslepý, aby nezdržoval. Odbočila jsem vlevo na starou, úzkou centrální  ulici, dávala pozor na cyklisty, na přecházející, na zastavující, na odbočující a přijela jsem konečně na poslední křižovatku a zastavila na červenou jako první v řadě. Ujet těch zbývajících padesát metrů vlevo, po rozsvícení zelené šipky, už byla hračka a já jsem si uvědomila, že jsem za dnešní den objela pěkné kolečko naším městem přesně z místa na místo.
Pěšky mi trvá cesta do práce asi 20 minut, autem již zmíněné 4 minuty se zelenou vlnou, dnes kruháčová cesta bez vln, ale s lidskými faktory - 25 minut.
A to je ten důvod, proč zítra pěšky. Jo a viděli jste film "Volný pád" ? Tak tak bych mohla dopadnou, kdybych toto ještě jednou absolvovala.

A vám, kteří jste od nás a  máte to do práce daleko, dobře radím, vyjděte ráno dřív. :)

Komentář ke článku